Mikulove 2025

Na konci srpna proběhl pátý ročník festivalu Mikulove. V krátkosti připomeňme, že Eurotrialog, festival s dvacetiletou tradicí, byl úzce spjatý s Romkem Hanzlíkem, bývalým členem skupiny Už jsme doma (UJD), který v roce 2019 předčasně zemřel. Jeho duchovní a kulturní odkaz ale žije dál – právě na něj navazuje Mikulove.

Program festivalu Mikulove 2025. Zdroj: stránky festivalu

Letošní ročník měl slavnostní ráz. Jako tradičně se festivalu účastnily odhadem nižší stovky lidí napříč celým věkovým spektrem. Festival slavil půlkulatiny (20+5) a zároveň UJD přizpůsobilo své letošní turné oslavám 40leté existence kapely. S Mírou Wanekem vyšel k této příležitosti rozhovor v magazínu Uni. V něm přiznává, že samotný výběr a zvaní hostů pro něj není snadný – přece jen je spíše hudebník než posluchač:

Dneska [tu] scénu a její proměny vnímám hlavně prostřednictvím festivalu MikuLove, kam zvu a doporučuju kapely. A dost s tím bojuju. Převzal jsem to, protože jsem to slíbil Romkovi Hanzlíkovi, ale zároveň je myslím o mně dost známé, že nejsem nějaký nadšený posluchač a hudbu víceméně neposlouchám.

Miroslav Wanek: Ještě nemám hotovo. Antonín Kocábek, kulturní magazín Uni. Vydání srpen 2025.

S výběrem mu ale velmi zdařile pomáhá jeho okolí: rozmanitost a volba skupin byla velmi přirozená a hodící se k filosofii Mikulove.

První festivalový den se nesl ve znamení oslav UJD, které si letos připravilo netradičního hosta: VND alias Všechny naše děti, tedy sbor dětí všech členů UJD. Možná to bylo záměrně vystavěno jako odkaz na 20 letů, tedy oslavy tehdejší 20leté existence UJD v roce 2005, kde také vystupoval mládežnický sbor, tehdy o něco početnější. Na letošním speciálu zazněla raná tvorba UJD, zejména materiál z Uprostřed slov (1990).

Moje tradice je festival si zpestřit sobotním ranním výšlapem na Svatý kopeček, kde si člověk vyčistí „mentální pohárky“ a má možnost se připravit na druhý den „Festivalu nepopulární hudby“.

Nejsilnější zážitek druhého dne pro mne jednoznačně bylo fyzické básnictví, interpretované jeho vynálezcem Petrem Vášou. Jeho spontánnost, improvizační schopnosti a dětská (tj. bezprostřední, nikoliv infantilní) hravost jsou neuvěřitelně inspirující a nakažlivé, i mimo jeho „fyzickobásnickou“ performance.

Petr Váša jako performer fyzického básnictví. Zdroj: Wikipedia

Na závěr je třeba zmínit i zahraniční účast. Vedle známých českých a slovenských jmen letos vystoupila avantgardní americká umělkyně Amy Denio a také se zjevili japonští démoni Nu-Boycott. Jejich vystoupení má „na svědomí“ velmi pravděpodobně Míra Wanek, který letos se svojí skupinou uspořádal již téměř tradiční turné po Japonsku, odkud opakovaně zve umělce právě na mikulovský festival.

Téměř po celý festival nepršelo a až symbolicky při jejich vystoupení bylo počasí trochu uplakané, neuvěřitelně trefné k jejich bouřlivému koncertu, který byl energický od začátku do konce. Hromově zněly i reakce fanoušků, kteří chtěli podpořit hudebníky, z nichž někteří byli poprvé v životě (!) v Evropě.

Sbohem a řetěz příští rok!