Příspěvek

Velbloudice kolem nás 🐪: křivky, kam se podíváš

Posted
7
Velbloudice kolem nás 🐪: křivky, kam se podíváš

Glosář

sexuální objektivizace (sexual objectivization)

Situace, kdy je člověk redukován a/nebo posuzován výhradně jako tělo či soubor tělesných částí pro sexuální užití; kdy jsou sexuální části a/nebo funkce odděleny od zbytku osoby.

sebeobjektivizace (self-objectivization)

Sebepojetí, v němž člověk nahlíží sám na sebe především jako na objekt; dívá se na sebe z perspektivy třetí osoby namísto z perspektivy první osoby.

sexualizace (sexualization)

Přivlastnění si sexuality někoho jiného; sexuální objektivizace je jedním z typů sexualizace.

sebesledování (self-surveillance)

Forma sebereflexe, charakterizovaná kompulzivním sledováním a kontrolováním vnější podoby vlastního těla.

Úvod

Poslední roky se tu rozmohl takový nešvar: ženy chodící v upnutém funkčním oblečení1. Pro mě za mě, ať lidé chodí klidně nazí (ano, i vy, pane, co tak rád bůček), jenom mě napadlo, jestli takové oblečení ženám v důsledku neubližuje.

Předem chci říct, že účelem článku není čtenáře vystrašit, ale přimět ho k zamyšlení nad tím, jak moc chce trendu funkčního oblečení podlehnout. Už jen samotné zvědomění problému může přispět k jeho aspoň částečnému potlačení.

No ale… to sis všimnul teda brzo. Gratulky!

Samozřejmě, že nejsem prvním člověkem, který si toho všiml.

Funkční oblečení totiž není novinka posledních let: příkladem za všechny budiž polokošile, jež se nosí jak pro běžné nošení, tak při sportu. V posledních letech se ale funkční oblečení vycizelovalo do velmi specifického stylu, který v Česku zaznamenal úspěch zejména v podobě dámských legín či upnutých šortek.

Právě proto lze očekávat, že společně se sportovními podprsenkami bude funkční oblečení patřit k nejprodávanějším druhům vůbec, minimálně v mnoha anglosaských zemích2.

Takové oblečení tedy pravděpodobně budeme vídat čím dál častěji. O to víc dává smysl položit si otázku, jaké psychologické dopady může mít. Tu si pokládají lidé v tomto směru daleko erudovanější než já, a proto přidaná hodnota článku spočívá hlavně ve spojení několika empirických studií.

Výzkum opakovaně potvrzuje, že ve funkčním oblečení lidé - i jejich okolí - spatřují především tyto výhody: symbol aktivního a zdravého životního stylu a také sebejistoty3. Většina respondentů navíc uvádí, že samotné nošení takového oblečení je motivuje k pravidelnému cvičení, protože se v něm cítí atleticky45.

Na první pohled je vše dokonalé, všechny zúčastněné strany jsou spokojené6. Proč se tedy zaobírat něčím, co všem dělá radost?

Fitness smetánka

Symbolika a propagace funkčního oblečení spočívá v tom, že je určeno hlavně pro lidi, kteří už jsou fit. Výrobci totiž ve velké většině nabízejí pouze velikosti odpovídající štíhlému ženskému tělu5.

reklama na funkční oblečení Reklama poutající na multifunkčnost oblečení, která se stává celosvětovým trendem. Zdroj: Advert Gallery

Některé výzkumy také potvrzují, že spousta žen sice nosí funkční oblečení jako podporu svého zdravého životního stylu, ale samy často nevědí, jak takový životní styl definovat - vytvářejí si jen mlhavou a zkratkovitou představu ze sociálních sítí7.

Kvantitativní výzkum naznačuje, že samy nositelky si uvědomují několik negativních vlastností tohoto trendu. Nejčastěji uváděly nerealistickou image propagovanou v reklamách funkčního oblečení, nerealistické požadavky na tvar ženského těla a sexualizaci ženského těla8.

Právě sexualizaci rozebereme do většího detailu.

Ostře sledované křivky

V dnešní přesexualizované době by si člověk mohl říct, že už nelze víc přilít do ohně pouze tím, co ženy nosí. Problém s funkčním oblečením je ale ten, že je záměrně tvarováno tak, aby obepínalo křivky (a případně vyhlazovalo ty, které by tam úplně být nemusely).

Z výzkumu o objektivizaci ženského těla víme, že právě tvar těla významně koreluje s objektivizací, a tedy i se sexualizací9. Překvapivě to není až tolik ovlivněno odhaleností těla ani pohlavím “sledujícího”10. To vytváří enormní tlak a jenom samotná obava z objektivizace na veřejnosti přispívá k prohloubení sebeobjektivizace.

sebeobjektivizace Teorie objektivizace, formulovaná Fredricksonem a Robertsem9.

Existuje totiž shoda na tom, že objektivizace vede k sebeobjektivizaci9. Jinými slovy: ten, jehož tělo je posuzováno, se sám stává přísným dozorcem i ve chvílích, kdy se nikdo jiný nedívá. Sebeobjektivizace se pro ženu stává způsobem, jak interagovat se svým okolím.

Taková “sebestrážkyně” pak redukuje svoji kognitivní kapacitu na věci, které jsou pro ni nedosažitelné. Namísto pravidelné meditace či sebevzdělávání dělá vše proto, aby se ještě o trochu víc přiblížila ideálu krásy, který vidí propagovaný ve svém okolí. Existují indicie, že sebeobjektivizace vede k snadnějšímu přijetí a uvažování o kosmetických chirurgických zákrocích8.

Sebeobjektivizace, tolik kritizovaná už první vlnou feminismu 90. let, je často spojovaná s dysforií, sexuálními dysfunkcemi a poruchami příjmu potravy9.

Chápu, že tvrzení “Pokud žena nosí upnuté legíny, dost možná bude mít anorexii.” může působit přehnaně a bulvárně. Nezanedbávejme ale kumulativní efekt, zejména v kontextu objektivizace žen. Sociální sítě, seznamovací aplikace, mainstreamová kultura, “dobrovolná objektivizace” propagovaná některými novějšími a podle mě perverzními vlnami feminismu - to vše má vliv zejména na lidi v adolescenci, kteří svoji identitu teprve formují i na základě externích impulsů.

Co s tím?

Vím, kritizovat a hodnotit je jednoduché. Dost často se takové trendy šíří v rámci tlaku vrstevníků a člověk s tím zdánlivě nemá moc co udělat. Jak tedy ze začarovaného kruhu ven? K odpovědím nám opět pomůžou vědecké studie11121314.

Pro ženy, jež se cítí objektivizovány

Mějte soucit se sebou. Kristin Neff, jež soucit se sebou (self-compassion) definovala, ho rozděluje na tři části:

  • Být k sobě vřelý a laskavý i ve chvílích, kdy se setkáváme s bolestí nebo vlastními nedostatky,
  • Pochopit, že trápení a neúspěchy patří k obecné lidské zkušenosti,
  • Myšlenky a pocity pozorovat takové, jaké jsou, beze snahy je potlačit nebo se jim vyhnout [^SC1].

Duševní očista od vlivů internetu. Mezi doporučené techniky patří dávkování a/nebo omezení přístupu k sociálním sítím, vědomá filtrace a diverzifikace obsahu (fit-influencerku ve feedu buď vyřadit úplně nebo vyvážit například body-positivity tvůrcem).

Mindfulness. Krátká cvičení vědomé pozornosti - dech, pohyb, jóga - posilují prožitek těla a snižují soustředění na vzhled.

Pro okolí, jež (i třeba nevědomky) objektivizuje

Omezte komplimenty, které se týkají výhradně vzhledu. Nahraďte je oceněním konkrétních osobnostních kvalit.

Vědomá práce se zíráním (gazing).

Zásah přihlížejícím. Pokud jste svědky objektivizace, stačí jednoduchý zásah - změnit téma, podpořit dotyčnou neverbálně, nebo dát jasně najevo nesouhlas. Nejde o to se ženy zastat, ale ukončit nevhodné a nerespektující chování.

Pevně věřím, že každý z nás má možnost a zodpovědnost ovlivnit to, jak budou ženy pohlížet na svoje těla. Ideálně tak, aby se nemusely honit za pochybnými a nedosažitelnými ideály krásy.

Zkrátka a dobře: mějme ženy rádi!

  1. V anglické odborné literatuře se pro takové oblečení používá termín athleisure. Jde o oblečení, jehož ambicí je univerzální použití během dne (práce, doma, sport). Čeština zatím nemá rozumný ekvivalent, proto v článku používám zkratku funkční oblečení, kterou vždy odkazuji na athleisure. ↩︎

  2. Perera, H., Johnson, L. W., Campbell, G. E., & Bamforth, J. (2023). Behavioural analysis of athleisurewear consumers: A systematic literature review and future research agenda. Fashion Practice, 16(1), 56–80. https://doi.org/10.1080/17569370.2023.2202941 ↩︎

  3. Lipson, S. M., Stewart, S., & Griffiths, S. (2020). Athleisure: A qualitative investigation of a multi-billion-dollar clothing trend. Body Image, 32, 5–13. https://doi.org/10.1016/j.bodyim.2019.10.009 ↩︎

  4. Karsay, K., Knoll, J., & Matthes, J. (2018). Sexualizing media use and self-objectification: A meta-analysis. Psychology of Women Quarterly, 42(1), 9–28. https://doi.org/10.1177/0361684317743019 ↩︎

  5. Hollett, R. C., & Challis, M. (2023). Experimental evidence that browsing for activewear lowers explicit body image attitudes and implicit self-esteem in women. Body Image, 46, 383–394. https://doi.org/10.1016/j.bodyim.2023.07.004 ↩︎ ↩︎2

  6. Teda až na přírodu, protože textilní průmysl je druhým největším znečišťovatelem životního prostředí, hned po ropném. Takové „nepodstatné“ detaily nás nezajímají! ↩︎

  7. Karsay, K., Matthes, J., Platzer, P., & Plinke, M. (2017). Adopting the objectifying gaze: Exposure to sexually objectifying music videos and subsequent gazing behavior. Media Psychology, 21(1), 27–49. https://doi.org/10.1080/15213269.2017.1378110 ↩︎

  8. Klier, K., Rommerskirchen, T., & Brixius, K. (2022). #fitspiration: A comparison of the sport-related social media usage and its impact on body image in young adults. BMC Psychology, 10, 320. https://doi.org/10.1186/s40359-022-01027-9 ↩︎ ↩︎2

  9. Calogero, R. M. (2012). Objectification theory, self-objectification, and body image. In T. F. Cash (Ed.), Encyclopedia of body image and human appearance (pp. 574–580). Academic Press. https://doi.org/10.1016/B978-0-12-384925-0.00091-2 ↩︎ ↩︎2 ↩︎3 ↩︎4

  10. I ženy okukují jiné ženy - sice z jiných důvodů a méně často, ale přece. ↩︎

  11. Swim, J. K., Hyers, L. L., Cohen, L. L., & Ferguson, M. J. (2001). Everyday sexism: Evidence for its incidence, nature, and psychological impact from three daily diary studies. Journal of Social Issues, 57(1), 31–53. https://doi.org/10.1111/0022-4537.00200 ↩︎

  12. Holland, E., Koval, P., Stratemeyer, M., Thomson, F., & Haslam, N. (2017). Sexual objectification in women’s daily lives: A diary study. British Journal of Social Psychology, 56(2), 314–333. https://doi.org/10.1111/bjso.12152 ↩︎

  13. Bernard, P., Gervais, S. J., Allen, J., Campomizzi, S., & Klein, O. (2012). Integrating sexual objectification with object versus person recognition: The sexualized-body inversion hypothesis. Psychological Science, 23(5), 469–471. https://doi.org/10.1177/0956797611434748 ↩︎

  14. Saucier, D. A., & McManus, J. L. (2014). Men’s objectifying gazes and women’s bodies: Eye tracking and the impact of gaze on women’s self-objectification. Sex Roles, 70(9–10), 361–374. https://doi.org/10.1007/s11199-014-0370-0 ↩︎

culture, psychology

Music Fun Fact

Loading a fun music fact...